Edice Korespondence Jakuba Demla soustřeďuje a zpřístupňuje některé rozsáhlejší soubory básníkových dopisů, jež dosud nebyly publikovány. Po prvních dvou svazcích následuje soubor shrnující jednu z nejrozsáhlejších korespondencí Jakuba Demla: se sochařem Františkem Bílkem z let 1901 až 1928. Více než 350 dopisů vychází ve dvou knihách, které odděluje přestávka v letech 1906 až 1912. V prvních letech dopisování sledujeme nevyrovnaný vztah obou umělců: mladý bohoslovec ctí o šest let staršího výtvarníka, který ilustruje knihy Otokara Březiny. Deml začíná Bílkovu dílu sloužit, propaguje ho svým básnickým slovem, stará se o prodej umělcových plastik. Věnuje mu svou první knihu Slovo k Otčenáši Františka Bílka (1904). Obdivovaný sochař je ztajen i v některých textech Demlovy básnické prvotiny Notantur Lumina (1907). Postupně však Deml stále více spolupracuje s Josefem Florianem, odcizuje se dosavadním přátelům a v korespondenci nastává šestileté mlčení.