Na rozdíl od jiných velikých
světových náboženství bývá hinduismus označován za nábožensko-společenský
systém. V některých ohledech v něm dokonce sociální aspekt výrazně převažuje.
Zatímco po věroučné stránce připouští značnou názorovou svobodu a širokou škálu
věroučných přístupů, jeho společenská organizace se svým kastovním systémem je
velmi přísná. Rozděluje všechny hinduisty do
navzájem separovaných kast, které se v průběhu dlouhých staletí vyvinuly
z původních čtyř stavů neboli varn, jejichž vytvoření přisuzuje tradice
samotnému stvořitelskému bohu Brahmovi; tento jejich božský původ jim dodává
náboženskou autoritu a neodlučné spojení s duchovními aspekty hinduismu. Z
obojího hlediska, náboženského i sociálního, je pak základním kritériem,
rozhodujícím o tom, co je třeba považovat za správné a co za nesprávné, dharma.
Dharma
je stručně řečeno souhrn povinností a práv jedinců podle jejich společenského
zařazení, ale také pohlaví, věku, životní situace a řady jiných kritérií. Je to
velmi variabilní termín a staří Indové pociťovali už někdy od poloviny prvního
tisíciletí před n. l. potřebu vymezit všem věřícím co nejpřesněji, co je pro ně
správným a z náboženského hlediska záslužným způsobem života, v učebnicích
zvaných dharmasútry a později dharmašástry.
V průběhu věků jich vzniklo veliké množství, ale nejautoritativnější postavení
si mezi nimi získala a dodnes udržela Mánavadharmašástra, náboženskou
tradicí připisovaná mytickému praotci lidstva Manuovi. Je to pro plné pochopení
hinduismu ojediněle vzácný dokument. Mnoho z tradičních zvyklostí klasického
hinduismu nelze bez něho pochopit. Poprvé jej nyní dostává v českém překladu do
rukou i náš čtenář.
